O skleničkách a lidech

Tak tohle je nápojový koutek v naší školní jídelně. Dnes byla žemlovka, ve várnici je mléko. Žemlovka byla jako dvojka... Jednička byly bramboráky. Polévka frankfurtská, dezertem pomeranč. Ať jsem vyčerpávající.

No a z té mašinky teče voda, nebo tři druhy ovocné šťávy. Ale dnes nebudu psát o zdravé a nezdravé výživě. Budu psát o skleničkách. Ty ostatně také vidíte.

Zlatonky, modrouškové a čiráčci. Zlatonku už jsem si musel vypůjčit od žáka, abych mohl pořídit tuhle fotografii. Je jich nejméně. V početnosti následují modrouškové. Čiráčků je nejvíc.

A asi už si vyvodíte, o čem tenhle článek bude. První se rozeberou zlatonky. Je jich nejméně, jsou nejvzácnější. Nuláčci, prvňáci a ještě druháci udělají prakticky cokoliv, aby je získali. Třeťáci už někteří zapojují rozum...

Jakmile tihle žáčci přijdou do jídelny, snaží se co nejdříve vzít si tác a položit ho na parapet, po kterém se s ním posouvají k výdejnímu místu. Jakmile položí tác, běží do nápojového koutku...

Do cesty se jim staví řvoucí dozor, někdy i já, který se snaží je nejprve přimět, aby si před jídlem umyli ruce. V jídelně jsou čtyři umyvadla, tekuté mýdlo a papírové ručníky.

Když si dítko ručky umyje, snaží se pokračovat v běhu. Další strašný řev zoufalého dozoru. Děti se pokoušejí natočit si do sklenice co nejvíce nápoje. Takže cestou bryndají. Na už tak dost kluzkou linoleovou podlahu. Už došlo k mnoha nebezpečně vypadajícím pádům...

Dítě dorazí na místo. Další řev. Žáčci se snaží zmocnit se zlatonek. Ony už jsou na povrchu vybrané. Plata leží až tři nad sebou. Žáček se pokouší zvednout dvě vrchní platíčka... Je to třeba metr deset vysoké odrostlé miminko... A ono se jich snaží víc najednou. Přibouchávají si ručičky, skleničky jsou nerozbitné jen údajně...

Žáčci se často pokoušejí naplnit několik skleniček a roznést je svým kamarádům na tácy. Takže se bryndá, bryndá, bryndá...

Všechny pokusy rozumově přesvědčit děti o tom, že jejich postup je logicky vadný, selhaly. Zbývá řev. Který má zachraňovat životy a zdraví...

S postupujícím věkem se dětské preference mění. Deváťáci a už i někteří osmáci si ruce myjí dobrovolně. Většina pracovníků školy též.

Někdy už kolem sedmé třídy žáci pochopí, že je lepší vyzvednout si oběd, odnést ho na místo a jít si pro pití až potom.

A už kolem páté třídy končí i posedlost zlatonkami. Ptal jsem se dětí, proč si je berou. Ještě deváťáci mi tvrdili, že jsou obsahově větší. Nejsou! Provedl jsem test. Přikládal jsem je k sobě. Dny, vršky, stranami. Jsou úplně stejné!

Já osobně si beru čiroušky. Na první pohled vidím, jestli je sklenice čistá, nebo ne.

Jen tak mimo. Žáci mé třídy, kde třídničím, deváťáci, hrají takovou hru. Na sklenicíh jsou zespod vylita čísla. Nevím proč. Moji žáci, když dopijí, otočí sklenici a říkají si, co je tam vyraženo. Tolika let že se prý dožijí... Což je samozřejmě pavědecké. Když chci vědět, kolika se dožiju, jdu do lesa poslouchat kukačku, kolik let mi nakuká. To dá selský rozum!

A to je vlastně konec o skleničkách. Berte zlatonku jako podobenství o jakékoliv komoditě. Může být třeba neužitečná, ale když je jí málo, lidé si po ní mohou ruce utrhat. Třeba nové karty ve Splinterlands. Nebo nové kryptoměny. Nebo cokoliv.

Chytří marketéři tohle vědí. Tudíž se snaží vyvolat zdání nedostatkovosti, výjimečnosti, omezené dostupnosti... Ano, jsou jistě i další prodejní strategie. To je první poučení, které jsem si já vzal.

A to druhé poučení. Lidé se chovají nerozumně, tedy neracionálně. Jednou na první signání, na pocity, na emoce. Nepřemýšlejí, nezvažují. Jednají pudově.

Děti jsou lidé. Z těch primitivnějších neracionalit vyrostou. Ale i my, dospělí, si celý život zachováváme obrovskou míru pudovosti. Ve všech oblastech svého jednání. Spoléhat se na něčí rozumnost je velmi nerozumné.

Lidé nedělají to, co je rozumné, ale to, co považují v ten který okamžik za správné, případně pro sebe výhodné. A to i to se může úplně míjet s realitou.

Tak takové myšlenky se mi honí hlavou, když do sebe liji frankfurtskou polévku, pojídám bramboráky a konverzuji s kolegy. Také v takové situaci míváte podobné abstraktní myšlenky?