Bitva u Alesie

Začal jsem psát komentář pod @valggav -ův článek. A můj komentář trochu nabobtnal... Tak si dovolím ho předvést jako plnohodnotný příspěvek.

Člověče, že Ty sis k tomu zase nic nenastudoval? Aneb po bitvě je každý generálem...

Bylo zřejmě katastrofální Vercingeterigovou chybou, že se odhodlal k přímému střetu s Římany. Do té doby s nimi bojoval nepřímo. Partyzánsky. Úspěšně. Důsledně ničil veškeré možné zdroje potravin, na které by Římané mohli jen potenciálně dosáhnout.

Ale on byl především politický vůdce. Možná, že už byla Galie příliš vyčerpaná a všichni už chtěli rozhodnou, konečnou bitvu. Tak jim ji tedy dal. Nechal se oblehnout v Alesii a nalákal na sebe Caesara s jeho armádou.

Jenomže Vercingetorix nebyl diktátor. Obrovské galské vojsko (sto tisícc?) k jeho osvobození a porážce Římanů se sešlo zjevně pozdě. To už nechali obránci Alesie umřít hladem svoje ženy, děti a staré lidi. Asi docházelo i k případům kanibalismu. Bojeschopnost obránců zjevně poklesla.

A teď, co hodnotíš zjevně chybně.

Římané měli profesionální armádu. Která se řídila bojovými řády a věděla přesně, co má dělat a co dělá. Budování polních opevnění, to pro ně byla rutinní činnost. Měli promyšlený a odzkoušený, funkční systém velení, boje i práce.

Oproti tomu galské vojsko, to byli prakticky všichni dospělí bojeschopní muži z tehdejší Galie, částečně i Británie. Pravděpodobně mluvili různými nářečími a sotva si rozuměli. Neměli centrální velení. Skládali se snad ze stovek, možná tisíců bojových družin. Neměli s sebou příliš mnoho zásob. Spíš na dny než na týdny.

Dále nikdy nebudovali rychle polní valy. Jejich oppida, to byla práce na desítky let pro pár odborníků s pomocníky. Neměli s sebou ženijní nářadí. A předpokládám (nestudoval jsem stav lesů v 1.století před Kristem v okolí Alesie) , že nejbližší dřevní hmotu už stejně použili Římané.

Summa summarum. Oni nebyli schopni obklíčit Římany svou vlastní hradbou. Neměli k tomu prostředky, dovednosti, čas.

Jediné, co mohli, byl frontální útok. Zpackali ho? Je otázkou, zda si vůbec mohli počínat lépe. Podnikli řadu nekoordinovaných útoků z různých stran a zevnitř. Z dnešního pohledu byl samozřejmě správným řešením synchronní útok všech sil na celém obvodu římského opevnění a současně i zevnitř.

Jelikož Římané disponovali ukázněným, vycvičeným, organizovaným vojskem s jednotným velením, předisponovávali své jednotky a útvary z klidnějších míst na ta místa, kde hrozil průlom. Přesto málem prohráli. V krizový moment zasáhl v čele poslední zálohy do boje i vrchní velitel, Caesar... Rozhodl, obrazně řečeno, poslední voják v posledním zákopu.

A historie nezná kdyby. Četl jsem Caesarovy Zápisky o válce galské. Dokonce v originále. Nikoliv Vercingetorigovy... Ten byl jako zajatec popraven šest let po prohrané bitvě. Mimochodem, podle kusých zpráv se zdá, že mu v době bitvy mohlo být sedmnáct let...

Obecný závěr. Je častou chybou hodnotit minulé činy podle našich dnešních znalostí. Tehdejší lidé je neměli. Je stejnou chybou přisuzovat jim naše uvažování, logiku, motivaci.

Opravdu zasvěcené rozbory minulých válek může podat buď historik, nebo generál, nebo nejlépe oba ve spolupráci. A na základě pečlivého studia. Ostatně, generální štáby celého světa si takové týmy dobře platí... Nicméně, vyjádřit se k problému jistě může každý. Ale musí počítat s kritikou.